VLASOVEC

 

Vlasovec medinský (Dracunculus medinensis)

parazit, který je původce choroby drakunkulóza. Člověk se nakazí pozřením vody, která obsahuje živé buchanky, drobné vodní korýše, kteří jsou mezihostitelem červa. Uvnitř buchanek se nachází infekční larva vlasovce L3, která se ve střevě uvolní a pronikne do břišní dutiny. Zde dospívá, dochází k páření, samci po páření hynou. Dospělé oplozené samičky migrují do podkoží a nejčastěji na dolních končetinách se uhnízdí v bolestivém vředu, který na vrchu praská. Při styku vředu s vodou část samičky vyleze na povrch kůže a uvolní nezralou larvu L1, která je následně pozřena buchankou, uvnitř té se 2x svléká a po 14 dnech buchanka obsahuje opět infekční larvu L3. Prepatentní perioda, tedy čas od pozření buchanky do objevení se vředu s dospělou samičkou, je asi jeden rok.

Samička vlasovce medinského může nabývat délky až jednoho metru. Tohoto parazita lze odstranit chirurgicky nebo tradiční (a bolestivou) metodou tak, že ho namotáváme na malé dřívko, za den lze namotat pouze 0,5–2 cm.

 

Vlasovec oční (Loa loa)

je druh hlístice, který parazituje ve spojivkovém vaku mezi spojivkou a bělmem. Je příčinou svědění oka a zánětu kůže. Stejně jako vlasovec mízní se přenáší zejména bodavým hmyzem v tropických oblastech Afriky. Způsobuje loalózu a kožní boule („kamerunské boule“).

 

Vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti)

je parazitická hlístice patřící mezi filárie z čeledi Onchocercidae. Je to cizopasník člověka a některých dalších primátů.

Přenašečem vlasovce jsou krevsající komáři z rodů Aedes, Culex, Anopheles či Mansonia. Při sání se do krve definitivního hostitele (např. člověka) dostanou mikrofilárie. Dospělec se vyvine a usadí v mízních uzlinách. Ucpává je, načež dochází ke zbytňování okolní tkáně uzliny - nemoc elefantiáza. Dochází tím k obrovskému zvětšení některých částí těla, u mužů například šourku do velikosti pytle brambor, u žen velikých prsů, obecně končetin (tzv. sloní noha, nesprávně elefantiáza). V dospělosti velmi tencí, ale až desítky centimetrů dlouzí červi žijí v lymfatických cévách, které mohou ucpat a způsobit vedle zánětů tak typické otoky, elefantiázy. Pro nemoc je charakteristická dlouhá doba do propuknutí poměrně pestré klinické manifestace choroby i její protrahovaný průběh. Procento bezpříznakových nosičů trvale žijících v oblastech výskytu je ale vysoké. V subtropech a tropech rodí oplodněná samička (80–100 mm x 240–300 µm) této filárie v lymfatickém systému člověka právě takové larvy, mikrofilárie (230–290 x 6–8 µm). Ty bez nasátí komárem/mezihostitelem přibližně po deseti týdnech hynou. V těle přenašeče cirkulují z žaludku do hrudních svalů, dále do spodního pysku a právě odtud pak při dalším sání aktivně pronikají na kůži hostitele a skrze ni do cévního řečiště. Rostou a dospívají v lymfatických cestách.

Záhadou zůstává maximální výskyt mikrofilárií v krvi v nočních hodinách („Microfilaria nocturna“), což ale odpovídá maximu aktivity komárů. Den tráví mikrofilárie v plicních kapilárách a vyšetření krve tedy může být falešně negativní (cirkadiální rytmus se udrží i po změně časového pásma).

 

MmMzMjJ