MOTOLICE

 

MOTOLICE JATERNÍ - FASCIOLA HEPATICA

Velikost: 20 - 30 mm x 13mm

Ploší červi, mají přísavky s trny, kterými se lépe uchycují na tkáni hostitele. Jejich název naznačuje, že si naši předkové všimli souvislosti mezi tímto parazitem a točením hlavy.

Mnozí američtí vědci je dávají do souvislosti s roztroušenou sklerózou.

Dr. Hulda Clarková je dává do souvislosti s rakovinou a s únavovým syndromem.

Motolice jsou běžné. Rády ucpávají žlučovody, a když se kolem nashromáždí ještě cholesterolová zátka, na ultrazvuku pak imitují „žlučové kameny“.

Jejich larvy putují tělem jako larvy každého parazita, takže je můžeme najít prakticky všude. Ze zažívacích orgánů játra, slinivka, žaludek, střevo. Vyvolávají chronické hepatitidy až cirhózy. Zvětšená játra, zažívací obtíže, průjmy, alergické reakce.

Motolice slinivková žije především ve vnitřně sekretorické části slinivky. Bezpečně ji najdete u cukrovkářů, nebo u lidí, kteří trpí přehnanou chutí na sladké.

Všechny motolice zhoršují metabolismus, a proto je často nacházím u lidí s nadváhou.

 

Vývojová stadia motolice

Motolice v játrech jelena

Dospělci významných jaterních či gastrointestinálních motolic: Fm; Fascioloides magna, Fh; Fasciola hepatica, Pc; Paramphistomum cervi, Dd; Dicrocoelium dendriticum.

 

Způsob přenosu motolic: z masa býložravců, kteří pozřou cerkárii přichycenou na stéblu trávy, nebo na vodní rostlině. Z krabího a rybího masa, špatně tepelně upraveného. Možná je i kontaminace ze špatně omyté zeleniny pěstované blízko pastvin nebo vodních reservoárů.

Pokud hostitel spolkne metacerkárie, ony vytvoří cysty ve dvanáctníku, penetrují stěnou střeva a dostanou se do jater. Motolice žerou jaterní parenchym a sají krev předtím než dosáhnou žlučovodů, kde dospějí asi po 12ti týdnech. Dospělá motolice jaterní žije až 11 let.

Motolice jaterní se vyskytuje hojně zejména na Karibských ostrovech, v Jižní Americe, jižní Francii, Velké Británii a Alžírsku. Infekce u lidí se vyskytují zejména v oblastech, kde se chovají ovce a skot. Motolice působí na dobytku velké škody a snižují produkci vlny, mléka a masa.

Projevy nakažení motolicemi:

- Destrukce jaterní tkáně

- Potíže žlučovodů

- Záněty jater, cirhózy, žloutenky, zvětšená játra

- Průjmy

- Anémie

- Pokud se mladí červi ztratí v břišní dutině, pak udělají cysty v břiše a často zvápenatí; potíže pak zahrnují bolesti hlavy, bolesti zad, zimnice a horečky

Na Středním Východě lidé často jedí syrová játra krav a pokud je zde motolice, působí to potíže s kašlem, chrapot, bolest a podráždění hrtanu, jak se mladí červi přichytí na tkáně hrtanu a hltanu.

 

Vývojový cyklus motolice velké. 1. Schéma vývojového cyklu, 2. Pseudocysta v játrech jelena lesního, 3. Dospělá motolice v jaterní pseudocystě u jelena lesního, 4. Pigmentace jater jelena lesního způsobená infekcí motolicí velkou, 5. Typická lokalita mezihostitele – vodní plž (př. bahnatka malá) a definitivního hostitele – spárkatá zvěř (např. jelen lesní, daněk evropský).

Výskyt motolice v ČR u spárkaté zvěře (2002)

 

Na motolice nezabere Vermox, Zentel je také slabý. Motolice omezí, ale nezahubí. Tady pomůže jen Cesol nebo kvalitní Zapper.

Léčba ve světě: triclabendazol 1 dávka, nebo alternativně 10 – 15 dávek bithionolu

 

MOTOLICE ŽLUČOVÁ - CLONORCHIS SINENSIS

Výskyt – Čína, Japonsko, Taiwan, Vietnam, Korea

Ročně infikuje asi 19 milionů lidí.

Infikují zejména žlučové cesty u plazů, ptáků a savců.

U lidí se červi usídlí ve žlučovodech, jsou velcí 12-20mm x 3-5mm širocí. Produkují vajíčka s částečně vyvinutými embryi, která jsou veliká 29x16 µm. Odcházejí střevní cestou fekáliemi ven. Motolice žlučová může přežívat ve svém hostiteli až 25 let! Hostiteli jsou zejména kočky, psi, lišky, jezevci. Jelikož je mnoho infikovaných a lidé v těchto oblastech mají zvyk jíst syrové rybí maso, je infikace Clonorchis velký problém. Potíže závisí na množství červů, které může jít až do tisíců. U jedné autopsie bylo nalezeno kolem 6000 dospělých červů. V takovém případě dochází ke zvětšení jater, ztluštění stěn žlučovodů, fibróze a destrukci jaterního parenchymu. Clonorchis nenapadá jaterní tkáně, proto u Clonorchis nedochází k rozsáhlé nekróze jater.

 

Vajíčka s embryem přejdou ze žlučovodů do stolice .  Vajíčka se dostanou do vhodného hostitele – šneka .  Z každého vajíčka se vylíhnou miracidia , která projdou několika vývojovými fázemi (sporocysty , rediae , and cercariae ).  Cerkárie vyjdou ze šneka a po krátké době, kdy volně plavou ve vodě, přijdou do kontaktu s rybou, penetrují do jejího masa, kdy udělají cysty jako metacerkárie .  Infekce u lidí je skrze maso ryby, která je špatně tepelně upravená, nakládaná, uzená… . Po požití se metacerkárie zacystují ve dvanáctníku   a později sestupují do žlučovodů . Dospívání trvá asi 1 měsíc. Dospělá motolice měří asi 10 to 25 mm x 3 to 5 mm a usazuje se ve žlučovodech. Kromě lidí se stávají jejími hostiteli jiní savci.

 

 

 

MOTOLICE PSÍ - OPISTHORCHIS FELIENEUS

MOTOLICE THAJSKÁ - OPISTORCHIS VIVERRINI

Motolice thajská (Opisthorchis viverrini, Stiles et Hassal,1896) (anglicky Southeast Asian liver fluke) je parazit ze třídy motolic, který se lokalizuje v játrech a žlučových cestách člověka, psa a kočky, případně dalších rybožravých savců. Parazit se vyskytuje v Thajsku, Laosu a Kambodži. Vývojový cyklus motolice je složitý a zahrnuje 2 mezihostitele. Prvním mezihostitelem jsou plži rodu Bithynia, druhým jsou ryby z čeledi kaprovitých. Je velmi rozšíření i v České republice díky migraci asijských národů.

Historie: V roce 1911 Leips našel při pitvě dvou vězňů v severním Thajsku motolice, které identifikoval jako O. viverrini. O šest let později však Kerr (1916) uvádí, že 17% vězňů ze stejné lokality je infikováno druhem O. felineus. Teprve Sadun (1955) v padesátých létech porovnával všechny nálezy motolic z jater lidí ze severních oblastí Thajska a potvrdil, že se jedná o motolici thajskou. Dnes se již ví, že O. viverrini je hlavním původcem jaterní motoličnatosti u lidí nejen v Thajsku, ale i Laosu a Kambodži a jiných státech.

- Vyskytuje se zejména v jižní, centrální a východní Evropě, Turecku, jižní části Ruska, Vietnamu, Indii a Japonsku, také byla zjištěna v Puerto Rico a na Karibských ostrovech, Thajsku, Laosu a jihovýchodní Asii

- Vyskytuje se asi u 1-3 miliónů lidí

- Pacienti zaznamenávají zejména symptomy jako průjem a eroze stěny žlučovodů

- Infekce u lidí vznikají z konzumace špatně tepelně upravených ryb

 

 

MOTOLICE STŘEVNÍ - FASCIOLOPSIS BUSKII

Je to největší motolice, která dosahuje rozměrů 75mm x 20mm.

Je morfologicky velmi podobná motolici jaterní.

Zásadní rozdíl je, že Fascilopsis Buskii obývá tenké střevo (duodenum a jejunum) a ne játra.

Jsou přisáté k mukóznímu epitelu nebo jen leží přikryté mukózním sekretem střeva.

Každá z nich denně produkuje asi 25.000 vajíček. Tato vajíčka se nedají rozlišit od vajíček F. hepatica. Vajíčka odcházejí stolicí, a aby se vyvíjela, musí dosáhnout vody.

Tato motolice se u lidí vyskytuje zejména v Číně, Taiwanu, Laosu, Kambodži, Indii, Korei a v Indonésii. Vyskytuje se i v České republice díky mirgaci asijských národů a cestováním do exotických destinací. Lidé se nakazí konzumací vodních rostlin, které jsou hnojeny lidskými nebo prasečími výkaly, nebo loupáním těchto rostlin ústy před konzumací.

Symptomy:

Červi se krmí jídlem, které člověk sní, ale také jeho střevním mukózním povlakem, způsobují záněty, ulceraci a abscesy v místě, kde se přichytí.

Běžný je průjem, zvracení, nevolnost, bolest střev, zejména ráno.

Pokud je červů hodně, mohou blokovat střevo a způsobit jejich ucpání.

Reakce na metabolity červů může způsobit leukocytózu, anémii a eosinofílii.

 

Vajíčka fasciolopsis buski:

 

Životní cyklus Fasciolopsis buski:

 

Nedovyvinutá vajíčka se dostanou skrze střevo do stolice .  Ve vajíčkách se ve vodě vylíhnou embrya , z vajíček se vylíhnou miracidia , která infikují příhodného šneka .  Uvnitř šneka paraziti projdou několika vývojovými fázemi (sporocysty , rediae , a cerkárie ).  Cerkárie se uvolní ze šneka  a zacystují se jako metacerkárie na akvatických rostlinách .  Hostitel savec se infikuje snědením metacerkárií na akvatických rostlinách. Po snědení se metacerkárie zacystují ve dvanáctníku  a přichytí se ke stěně střeva.  Tam se vyvíjejí do dospělosti (20 to 75 mm x 8 to 20 mm) za přibližně 3 měsíce, přichycené na stěně střeva savce (člověka nebo prasete) .  Dospělí jedinci žijí asi 1 rok.

 

Dospělí jedinci fasciolopsis buskii:

 

 

MOTOLICE PLICNÍ - PARAGONIMUS WESTERMANI

Prvně byla plicní motolice popsána na Taiwanu na konci 19. Století. Od té doby bylo ve východní Asii popsáno mnoho případů. U lidí se vyskytuje zejména v Japonsku, Jižní Korei, Thajsku, Taiwanu, Číně a na Filipínách.

Jako reservoáry slouží psi, kočky, prasata a malí hlodavci.

Přenáší se především tím, že lidé jedí nedostatečně tepelně upravené maso korýšů, které obsahuje metacerkárie P. westermani. Nebo se neomyjí nástroje, kterými se korýši porcují a tak se motolice plicní přenese s jiným jídlem do trávícího traktu člověka.

Metacerkárie vytvoří cysty v tenkém střevě a částečně penetrují stěnu střeva. Zde zůstávají několik dní, než se začnou přesunovat skrze bránici do plic. Zde se zapouzdří a dospějí asi za 8-12 týdnů. Během migrace se někteří červi zapouzdří v jiných orgánech, produkují zde ektopické léze.

V plicích působí ulceraci, cysty, zjizvení, plíce vypadají jako popepřené.

Symptomy:

- kašel

- krvavé sputum

- bolest na plicích

- zánět pohrudnice

- Často je to provázeno mírně zvýšenou teplotou.

Těžko se příznaky rozlišují od tuberkulózy a zápalu plic. Červi v cystách mohou být nalezeni i na stěně břicha, v lymfatických uzlinách, v srdci a částech nervového systému. V mozku působí epilepsii a paralýzu. Při rozsáhlé infekci mohou způsobit smrt.

Pokud pacient v endemických oblastech vykazuje pulmonární stres, krvavé sputum a eozinofílii + zvýšené IgE, měl by být vyšetřen na motolici plicní.

Životní cyklus motolice plicní:

Vajíčka jsou spolknuta s vykašlaným hlenem z plic nebo jsou spolknuta jinak a projdou ven se stolicí .  Venku se ve vajíčkách vytvoří embrya , a vylíhnou se miracidia a hledají okamžitě hostitele, šneka, a proniknou jeho měkkými tkáněmi .  Miracidia projdou několika vývojovými fázemi uvnitř šneka : sporocysty , rediae , ty poslední vyprodukují mnoho cerkárií , které ze šneka vylezou.   Dále podniknou invazi do dalšího hostitele, kterým je krab, rak, langusta nebo jakýkoli korýš, zde se zapouzdří, vytvoří cysty a stanou se z nich metacerkárie. Toto stádium je infekční pro savce .  Člověk se nakazí požitím nedostatečně tepelně upraveného masa korýše, který metacerkárie obsahuje .  Metacerkárie udělají cysty ve dvanáctníku , penetrují skrze stěnu střev do peritonea, potom skrze stěnu břicha a bránici do plic, kde vytvoří enkapsulaci a vyvíjí se k dospělosti (7.5 to 12 mm by 4 to 6 mm).  Červi také mohou dospět k jiným orgánům jako je mozek a svaly. Zde se ovšem jejich životní cyklus nedokončí, neboť vajíčka zde nakladená zde nemohou přežít. Čas mezi enkapsulací a produkcí vajíček je 65 až 90 dnů. Infekce u lidí přetrvává i 20 let. Zvířata jako prasata, psi, kočky, jsou často hostiteli P. westermani.

Vajíčka motolice plicní:

 

Dospělý jedinec motolice plicní:

 

 

MOTOLICE SLINIVKOVÁ - EURYTHREMA PANCREATICUM

Hulda Clark uvádí, že všichni diabetici mají motolici slinivkovou, Eurytrema pancreaticum, v jejich slinivce. Vypadá to, že dostaneme tuto motolici tím, že jíme hovězí maso a výrobky z kravského mléka. Tuto motolici není problém zabít zapperem nebo frekvenčním generátorem, ale brzy se zase reinfikujeme jejími infekčními stádii v jídle. Eurytrema se v naší slinivce nevyvíjí pokud k tomu nemá k dispozici methanol. Znečištění Methanolem je typické pro naše jídlo  - nachází se vit is found in processe balených vodách, v umělých sladidlech, vodách sycených CO2 a všech nápojích v prášku

Když se nám podaří zabít tohoto parazita a nepoužívat nic, co obsahuje methanol, můžeme postupně snížit dávku inzulínu (s lékařem) na polovinu už během 3 týdnů. Je třeba pečlivě kontrolovat krevní cukr a dávku inzulínu, protože se slinivka rychle zotavuje. I když 90% Langerhansonových ostrůvků bylo zničeno, mohou se zotavit tak, že postupně inzulín není potřeba.  Samotné inzulínové injekce mohou být znečištěny methanolem a tak zhoršovat průběh nemoci. Je třeba ze stravy vyloučit vše, co methanol může obsahovat.

Diabetici mají často v těle kyselinu koji. Koji kyselinaje často v kávě a také v bramborách, které mají šedá místa. Je třeba se jim důrazně vyhnout. Všichni diabetici také mají virus HA ve slinivce. Tento virus roste na kůži jako bradavice, ale rozšiřuje se po těle zejména ve slezině a játrech. Není nutné tento virus zabíjet, protože zmizí společně s motolicí slinivkovou.

 

 

 

Velikost: (10-18 x 5-9 mm) je široká, placatá, oválná.

Vajíčka (50-80 x 35-40 µm) mají v sobě embrya již v samičce.

Eurytremiasa často působí je mírné symptomy. Větší infekce se projevuje jako gastrointestinální potíže jako nadýmání, zvracení, průjem nebo zácpa. Žloutenka, zvětšená játra občas provází tuto infekci. Eosinophilie je vzácná.

Motolici slinivkovou je třeba spojovat zejména s cukrovkou. Zabít se dá zapperem nebo plasmovým generátorem.