TASEMNICE

 

Tasemnice dětská (Hymenolepis nana, von Siebold 1852)

je kosmopolitně rozšířený parazit ze třídy Cestoda (tasemnice), jehož definitivním hostitelem bývá nejčastěji člověk. Vývoj může být přímý nebo nepřímý s jedním mezihostitelem. Nákaza tímto druhem tasemnice se nazývá hymenolepióza a v současnosti se počet nakažených osob odhaduje na 45 až 50 miliónů.

 

Tasemnice bezbranná (Taenia saginata, 1782)

je kosmopolitně rozšířený helmint z čeledi Taeniidae. Definitivním hostitelem je člověk, mezihostitelem skot. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka, kde se živí tráveninou. Člověk se nakazí pozřením nedostatečně tepelně upraveného hovězího masa s boubelemi. Jedná se o zoonózu. Hlavním preventivním opatřením před nákazou člověka je krom tepelné úpravy masa také veterinární prohlídka poráženého skotu, při které se nařezávají svaly na predilekčních místech (žvýkací sval, sval jazyka) a sleduje se přítomnost boubelů. Lékem volby proti T. saginata je praziquantel.

 

Tasemnice psí (Dipylidium caninum Linnaeus, 1758)

je hojně rozšířeným parazitem z třídy tasemnic, který se lokalizuje ve střevě psů, koček, případně dalších psovitých a kočkovitých šelem, výjimečně u člověka. Vývojový cyklus tasemnice zahrnuje blechu jakožto mezihostitele. Tasemnice dosahuje délky 20-50 cm, šířky 4 mm a živí se střevním obsahem. U psů a koček probíhá infekce většinou bez příznaků, při masivních invazích může docházet k průjmům. Mezi anthelmintika působící proti tasemnici psí patří praziquantel, nitroskanát a bunamidin.

 

Tasemnice kočičí

Tasemnice jsou velmi častými parazity, kterými se mohou nakazit kočky všech věkových kategorií, a to hlavně kočky s volným pohybem venku. Příznaky napadení nemusí být příliš výrazné, záleží na stáří kočky, její kondici, výživě, množství a druhu tasemnic. Části tasemnic se nachází na povrchu trusu a jsou patrné pouhým okem. Vzhledem k tomu, že kočky velmi pečlivě své exkrementy zahrabávají, nemusí méně pozorný chovatel nic postřehnout.

Vývojový cyklus tasemnic je složitý a probíhá přes jednoho nebo více mezihostitelů. Bez mezihostitelů není možný vývoj tasemnic, tedy ani nakažení dalšího jedince přímo od kočky. Člověk se těžko může nakazit tasemnicemi, které parazitují u koček, protože je nemyslitelné, aby titíž mezihostitelé byli potravní složkou člověka.

 

Tasemnice hrášková

Tasemnice hrášková je další běžnou tasemnicí, která jako dospělý jedinec žije v zažívacím ústrojí psa. Její tělo dosahuje délky 50 - 100 cm. I tato tasemnice potřebuje ke svému dalšímu vývoji mezihostitele.

 

Tasemnice hovězí

Infekce tasemnicí hovězí je velmi častá.

Dospělý červ obývá lidské tenké střevo. Má malou hlavičku velikosti 1-2 mm a až 1000 segmentů, které dodávají tasemnici typický páskovitý vzhled. Tasemnice měří 4,5 až 9 metrů. V segmentech se tvoří vajíčka, segmenty naplněné vajíčky se odpoutávají z konce řetězu, odcházejí stolicí a jsou pozřeny hovězím dobytkem. Z vajíčka se ve střevě krávy vylíhne larva, která pronikne do střevní stěny a nechá se zanést krevním proudem do příčně pruhovaného svalstva, kde se opouzdří. Člověk se nakazí konzumací syrového nebo nedovařeného hovězího masa.

Nákaza tasemnicí hovězí obvykle nemá žádné příznaky, mohou se ale vyskytovat bolesti v nadbřišku, průjmy a hubnutí. Někdy mohou pacienti cítit pohyb segmentů při jejich průchodu konečníkem ven.

 

Tasemnice rybí

Tasemnice (Cestoda) jsou třídou bezobratlých živočichů, patřící do kmene ploštěnci (Platyhelminthes), kteří žijí parazitickým způsobem života. Je známo zhruba 5000 druhů tasemnic, jež parazitují u všech skupin obratlovců, zejména pak ryb a paryb. Některé druhy se mohou usazovat v játrech nebo v mozku, většinou ale parazitují ve střevech.

Plnohodnotný jedinec je tvořen hlavičkou (scolex) velikosti špendlíkové hlavičky, která má na svém horním konci věnec příchytných háčků (rostelum), a různým počtem plochých článků (proglotidů). Tasemnice mají pentlicovité tělo a mohou dosahovat délky několika metrů. Pokožka vylučuje kutikulu, která je chrání před trávícími šťávami hostitele. Dýchají anaerobně, potravu vstřebávají celým povrchem těla, vylučovací soustavu představují protonefridie tvořené plaménkovitými buňkami. Tasemnice jsou hermafrodité, poslední články jejich těla jsou vyplněny oplozenými vajíčky, které s výkaly opouští tělo.

Řada tasemnic představuje významné patogeny z hlediska humánní i veterinární medicíny. Pro většinu tasemnic jsou typické složité vývojové cykly zahrnující jednoho i více hostitelů a lokalizace dospělých tasemnic ve střevech definitivního hostitele. Tasemnice je přisátá hlavičkou ke stěně střeva a hostitele obírá o mnoho živin.

 

 

Další druhy tasemnic:

 

Škulovec široký (Diphyllobothrium latum)

je velká tasemnice z řádu štěrbinovky (Pseudophyllidea), příp. po novu z řádu Diphyllobothriidea. Je to endoparazit, který se vyvíjí v celé řadě živočichů (včetně člověka) a vyznačuje se poměrně složitým životním cyklem – má dva mezihostitele a jednoho definitivního.

Z vajíček se ve vodě líhnou larvy - koracidia - která musí být do několika hodin pozřena buchankou (vodním korýšem, v tomto případě čeledi Cyclopidae a Diaphomidae). V buchance vzniká další infekční stadium, procerkoid. Je-li buchanka pozřena rybou, vzniká tzv. plerocerkoid, usídlí se v rybí svalovině a čeká, zda bude ryba sežrána savcem - jako je pes, vlk, tuleň, rys, vepř nebo člověk. Následně vzniká ve střevě dospělá tasemnice (o rozměrech až 10 metrů, vzácně snad i 17 metrů), probíhá zde pohlavní rozmnožování a dochází k produkci masivního množství vajíček.

Udává se, že vychytává ve střevě vitamín B12 a může proto působit megaloblastickou anémii.

 

Měchožil bublinatý

též měchožil větvený či tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis, syn. Alveococcus multilocularis) je drobná, 2–5 mm dlouhá tasemnice, která parazituje ve střevě především lišek, příležitostně i psů či koček. Jejím mezihostitelem jsou hlodavci, vzácně se však mohou nakazit i ostatní savci, včetně člověka. V tkáních a orgánech mezihostitele vytváří laločnaté mnohočetné cysty, boubele typu alveokok. Onemocnění, které tímto způsobuje, alveolární hydatidóza, končí bez léčby téměř vždy smrtelně.

Z polknutého vajíčka se v trávicím traktu vyvine larva, která projde stěnou střeva a putuje organismem, usidluje se v tkáních, nejčastěji v játrech a mozku. Růst larev může připomínat nádor. Pro odstranění je obvykle třeba operace. Člověk jako mezihostitel se může nakazit kontaktem se zamořenou půdou, zvířaty (psi, kočky, lišky), ovocem a zeleninou potřísněnou výkaly zvířat, nakažených tímto parazitem.

 

Měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus)

je drobná, obvykle 3–6 mm dlouhá tasemnice, která parazituje ve střevech psovitých šelem, ale nevyvolává klinické onemocnění. Je nebezpečná pro mezihostitele, kterými jsou malí přežvýkavci (ovce, kozy), srnčí zvěř, skot, prase a také člověk, u kterých tvoří obrovské měchýřovité boubele neboli larvocysty které mohou dosahovat až velikosti dětské hlavy. Tyto larvocysty obsahují i několik tisíc infekčních stadií zvaných skolex. Napadení člověka způsobuje vážné onemocnění, echinokokózu, která často končí smrtí. Výskyt na území ČR není v současnosti znám. Podobným druhem, který ale netvoří tak velké larvocysty, je měchožil větvený (E. multilocularis).

 

Tasemnice krysí

Hymenolepis - tasemnice. druh. tasemnice krysí